Studovala jsem historii na filozofické fakultě UK a přesto jistý muž věřil v mé schopnosti a dal mi příležitost na tehdy začínající první komerční televizi u nás. Za své televizní začátky, které předurčily mou další mediální cestu, vděčím právě jemu. Jistý, svého času známý moderátor, mi kdysi na chodbě téhle vyhlášené televize šepotal do ouška jedovatým hláskem: „Poslyš, vzdej to, z tebe nikdy nebude dobrá moderátorka.“ Kolikrát už jsem si na něj vzpomněla a určitě ještě vzpomenu. Díky němu jsem nabyla síly a přesvědčení, že chci sobě i světu dokázat, že na to mám. Nevzdala jsem to a jeho manželka mě záhy s úsměvem na rtech vyhodila, tedy „vystřídala zdravou konkurencí – jinou pořízenou“. Romane a Líbo, díky za tuhle zkušenost.
Další paní v jiné televizi mi zase naordinovala, že se mi po porodu změní hormony, protože ona to zná podle sebe na vlastní kůži, a že už pak snad žádného kloudného moderování nebudu schopná a byla jsem „odejita“. I za tuhle zkušenost děkuji, Jano. Naštěstí dramaturg jistého pořadu v jiné televizi nerodil, hormony měl v pořádku, a tak mě nechal pracovat – v mém případě natáčet – prakticky neomezeně až do porodu mé druhé holčičky. A týden po něm jsem, i s oběma svými dcerami, točila zase. Další šéf v řadě byl pohodář, vyžadující profesionálně precizně odvedenou práci, což mi vyhovovalo.
Jistý dnes vlivný muž napsal v doslovu mé knihy Tabu charakteristiku mojí osoby. Čtyři naprosto výstižná slova, která se mnou od té doby půjdou navěky. Ve své jednoduchosti totiž vystihují podstatu i princip mého ega: „schopná (umím pracovat, a to ať mě splnění úkolu stojí jakýkoli byť volný čas), konfliktní (mé nasazení zákonitě vyvolává nevoli u těch, co nemají a nechtějí mít takové pracovní nasazení a pak, zkuste být nekonfliktní v konfliktním prostředí), výkonná (ano, jsem workoholička, a nejen v práci), neoblíbená (to s tím logicky automaticky souvisí, neboť pro mnohé jsem nepohodlná příčka vysoko zvednutého pracovního standardu)“. Jak pravdivé, jak české, jak vystihující mne i mé okolí.
Hlasy kolem mě stále více našeptávají: pracuj na své image, buduj si aférky, kamaraď se s novináři a živ a šiř o sobě nejrůznější fámy. Nejsem typ, který vypouští šokující zprávy o svých nečekaných lesbických láskách, nevěrnických skandálech, či vzorně sterilně pohodově fungujícím rodinném životě. Chci, aby za mě v práci mluvila má práce, stejně jako při milování můj chtíč nebo ve výchově názory a návyky mých dětí. A věřím, že k tomu všemu mně a mým blízkým bude sloužit pevné zdraví. Aby to se mnou vydrželi! A Mužům vzkazuji: jsem ženská, ne feministka!